Chodský pes
Německý špic střední
g

Kony má narozeniny
Oblastní výstava České Budějovice

 

FOTOGALERIE (bohužel trochu tragická)
Tento článek píšu jako někdo, kdo bez nadsázky projel již téměř stovku výstav, zde v Čechách i v zahraničí. Od krajských výstav po světové, šampióny šampiónů, s porážkami i úspěchem. Někdo kdo jezdí pro radost a pro zábavu. Někdo kdo si je ve výstavním kruhu jistější než na poště. Někdo kdo umí vyjmenovat tituly lépe než díla Seiferta. A někdo kdo poznal už opravdu mnoho rozhodčích v Čechách i cizině. Na některé jsem nadávala, některé chválila, vždy je však respektovala. A nepíšu to jako rozčílený vystavovatel co si potřebuje vylít zlost, opravdu ne, své umístění si nemohu vynachválit. Ale dnes mě opět zklamal přístup pana rozhodčího, který zde posuzoval. Výstava je společenská akce, kam přijedou za zábavou majitelé se svými parťáky. Pravda, někdo to bere jako hon za tituly, ale věřím, že více je těch ostatních. Výstava je sport a i ve sportu i když chybujete, si rádi svou chvíli vychutnáte dokonce i bez možnosti se umístit. A proto mi přijde nesportovní nevybíravým způsobem někoho vyhodit v kruhu. Nejedná – li se o agresivitu psa. Sama jsem to zažila, právě s tímto rozhodčím. Kdysi dávno, jako třináctileté holčičce mi nebylo příjemné slyšet od pana rozhodčího, že můj miláček je s vyraženým zubem k ničemu. Ovšem mě to neodradilo a tentýž můj pes se stal Evropským vítězem, Šmapionem mnoha zemí, mnohokrát vítězem FCI skupiny i vítězem celé výstavy, s tímto psem „k ničemu“ jsem se prošla v závěrečkách mezi Best of breed na evropské výstavě a tento pes „k ničemu“ se stal nejúspěšnějším středním špicem. Ale jen proto, že jsem to nikdy nevzdala. Ovšem, kolik lidí tento přístup odradí? Kdo by po tomto chtěl jet na výstavu, zvláště když je to třeba první výstava? To, že narazíte jednou na takového člověka, neznamená, že má pravdu. Jen je potřeba nic nevzdat. Pan rozhodčí ač s licencí na nespočet plemen, pokud neumí jednat se psy a s lidmi, není dobrý rozhodčí. A já na výstavu nejedu pro titul a proto mi vadí, když se v kruhu necítím dobře, tak jako dnes.
 
Kony měla narozeniny a tak jsme jí vzali na výstavu. Kony výstavy nesnáší.

I přes to, že jako malá byla bázlivější vůči lidem, nikdy jsem se nevzdala cíle vychovat z ní bezproblémového, nebojácného psa, který se rád nechá podrbat, rád přinese komukoli míček, rád komukoli usne v klíně, prostě je rád ve společnosti lidí a je jedno, že cizích. Povedlo se. Je bezproblémová a společenská, jen… Výstavy. Ač je Kony pěkná představitelka plemene a na výstavách vždy dopadla dobře, přestali jsme jí tam brát, protože je neměla ráda.

Vyrazili jsme Iris na oblastní výstavu a Kony nakonec jela také, abychom se spolu nenudily. Holky se moc těšily a rády viděly zase tolik pejsků. Moc nás potěšilo, když jsme si v katalogu přečetli, že je přihlášený i Aragon Tlapky v rose, Ben, náš odchovanec. Vyrostl z něj nádherný pes, silné kostry, krásných znaků a úžasné srsti. Jsme na něj opravdu hrdí.

Výstava se konala ve dvou výstavních halách, kruhy byly průměrně prostorné, celé potažené kobercem. Když jsme si však přečetla, že jsme 21. plemeno v pořadí, měla jsem chuť si projet ještě zdejší památky. Nakonec jsem došla jen ke stánku s kukuřicí padesát metrů od haly. Trochu mě i šokovalo složení plemen v kruhu. Představa jak po novofoundlandským psovi jde pudl střední aprikot mi přišla při nejmenším zábavná.
Chodských psů přijelo dohromady 8. Sešli se tu tak, že v každé třídě byl jeden pes, já jsem zrovna byla ve třídě nejpočetnější s dokonce dvěma zástupci plemene, jednalo se o třídu otevřenou fen.

Pro Arona z Jihočeské přírody to musel být velký den a v jeho věku (něco málo přes 4 měsíce) se choval jako velký kabrňák. V kruhu pak trochu překvapeně koulel svýma ještě miminkovskýma očima po své lidské smečce, ale i tak si vedl báječně.

Dále pak Aragon Tlapky v rose, kterému jsme moc fandili.

Ve veteránech se přijel ukázat Dak Zázrak, který všechny zaujal na první pohled svou srstí. V takovém kožichu by mohl pašovat utečence přes hranice. Bylo vidět, že to není žádný janek a v kruhu se choval opravdu uváženě a zkušeně.
Dále pokračovali fenky. První nastoupila Iris (Ashley Tlapky v rose) pro kterou to byla premiéra. Jen jednou jako štěňátko byla na venkovní výstavě, ale nyní byla prvně v hale, na koberci. Nejprve se jí do kruhu nechtělo, ač se chovala v hale pohodově. Když se ale rozběhla a zjistila, že je to vlastně hrozná zábava, tak jako všechno v jejích ještě naivních očích, vystřihly s Kristýnou skvělé předvedení, za které jim gratuluji.
Dále Britta z Letinské kovárny…
Po ní nastoupila Bessi od Motyčínské skály spolu s Kony (Palmirra Lukato Gold). Kony mě mile překvapila, jak hezky se předvedla a postoupila. Nakonec v konkurenci s Brittou získala titul Oblastní vítěz.
Nezbývalo nic, než čekat do závěrečných soutěží. Ty, k mému překvapení začali o půl hodinu dříve než bylo psáno v katalogu. Ať žije improvizace. Kiki s Iris si jako velcí profíci mohli zaběhnout v závěrečkách v konkurenci mladých fen. První místo získala nádherná americká akita, která okouzlila nejen rozhodčí.
Když se vystřídali všechny FCI skupiny a hala se téměř vylidnila a slunce se chystalo spát, přišel čas i na Neuznaná plemena. Měla jsem radost, že Kony se zde může proběhnout a ukázat tak svůj moc hezký pohyb, který díky sportování má. Moje milovaná Konvička měla i dobrou náladu, takže se jí to moc líbilo. Rozhodně jsem však nečekala, že se umístíme na 3. místě. Na druhém skončil Lexus Speed z Gipova. Gratujujeme!

A tak měla Kony nakonec hezké narozeniny.